Já a můj život. |PROLOG|

21. června 2015 v 20:00 | Kejt |  Já a můj život | kniha |

Já a můj život

Napsala: Kejt

Prolog


Tak a dost. Teď toho mám tak akorát plný kecky. Už mě nebaví být pořád ta straněná a ta, kterou všichni považují za tu šatnou. Už ne.
,, Pane bože, vím, že jsem za svůj život udělala mnoho chyb a mnoho hříchů. Vím také, že odpuštění je jedna z vísad našeho života - něco, co nemůže každý získat na potkání, ale přesto tě o tento dar prosím. Netvrdím, že se od teď budu řídit přesně a spořádaně podle desatera, ale pokud existuješ, což je první věcí, ve kterou začínám věřit, a myslím, že je to první důležitá věc. Takže pokud existuješ, vyslechni mne prosím. Už nechci být ta straněná, ta špatná. Prosím o odpuštění a možnost nápravy. Věřímv tebe ze své svobodné vůle a myslím, že svobodná vůle je to, co je náš největší dar. Děkuju, pokud se tohle k tobě dostane a ty mi jakkoli pomůžeš." Poté jsem se mírně uklonila k úplňku, a lehla si do postele.
Tím pádem jsem si nevšimla zářivě bílého světla, které vstoupilo ke mě do pokoje.

Nevěděla jsem ale, že tahle modlidba, ve kterou jsem ani nevěřila, změní můj život navždy.



Ano ano, Kejt si vymyslela novou knihu. Doufám, že ji uvítáte stejně pěkně, jako jste uvítali knihu Katherine. Děkuju. Doufám, že se Vám má tvorba bude líbit dále..


Co podle vás bylo to světlo? Co změní dívce život? Piště vaše domněnky do komentářů!

 

1. díl ságy Kathrine: 8. KAPITOLA

21. června 2015 v 19:06 | Kejt |  Katherine-1. kniha

8. Kapitola

Ráno jsem se nasnídala, doslova jsem tu snídani do sebe naházela ,a šla jsem do školy. V půli cesty mi ale začalo být jasné, že to nebude zrovna dvakrát lehké...
Když už jsem byla skoro u školy, viděla jsem ji z dálky, uslyšela jsem šustění listí v keři vedle mě. Trochu jsem se lekla a začala mírně panikařit. Rozhlédla sem se kolem sebe. Nikde nikdo, takže kdyby se mi něco stalo, nikdo o mě nebude nic vědět. Super. Křoví se zase zachvělo. Já se zachvěla. Mohl to být kdokoli - čaroděj, vědma, démon- prostě cokoli a kdokoli. Ale nemohla jsem tam jen tak stát a nic nedělat. Šla jsem ke keři. Natáhla jsem ruku, abych to listí odhrnula, celá s mi třepala, a tam, v tom keři, vidím obrovskou díru do země. Prostě vede nikam. Je v ní jenom tma. Na průměr má tak půl metru, a jde z ní teplý vzduch. Zatřesu se. Není mi to vůbec příjemný. Budu to muset prozkoumat až půjdu ze školy. Ale i tak z té díry šel strach.
Ve škole jsem musela dál sedět vedle Milese, z čehož jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená, a podle všeho Miles taky ne. Celé hodiny a hodny se na mě ani nepodíval. Ale co už, já na něj také ne. Může si za to sám. Nebo ne. Nevím. Ach jo, proč to tak těžký musím mít zrovna já? Proč ne někdo jiný? Proč? PROČ? Tato otázka mě pronásledovala zbytek dne až do oběda, kde se přemístila do jídla, takže jsem nic nejedla. V žaludku jsem měla zvláštní pocit, na zvracení, ale zároveň motýlky. Nevěděla jsem, co to je, jestli za to můžu já, nebo on, nebo něco jiného. Prostě se ve mě něco hnulo a já nevím co. Furt jsem uvažovala, jestli bych nemohla na všechno zapomenout, že prostě všechno půjde pryč, já na to zapomenu, a bude klid. Stačil mi ale jediný pohled na Milese a hned jsem tu myšlenku zavrhla. Byl taak krásný. Opálená pleť, blond vlasy... Najednou jsem uhla pohledem, zjistila jsem, že na něj koukám s otevřenou pusou, i když je to můj nepřítel. Oklepala jsem se..přece nebudu čumět na mého nepřítele?! Pokárala jsem se v duchu.
,, Katherine? " Zeptal se mě někdo, a tak mě vytrhl z vnitřního přemýšlení.
,, Ou, ano? " Vůbec jsem neměla páru, co se děje. Naštěstí to byla jen Betty.
,, Ptala jsem se tě, jak to vypadá mezi tebou a Milesem."
,, Jo, ehm. No mi se pohádali.."
,, Cože? " Ozvala se Molly.
,, No jo, prostě jsme se neshodli." Molly mě probodla pohledem.
,, Tohle je ten nejhezčí kluk na škole, kterej o tebe stál, a tys ho prostě pustila k vodě?"
,, Já ne. Prostě jsme se nepohodli."
,, No jo pořád. Nechte ji holky, asi jí to není příjemný.." Ozvala se k mému štěstí Angela.
,, Děkuju Angel.." Oplatila jsem jí úsměv.
,, No, tak my asi půjdeme..." Ozvala se Betty.
,, Proč? " Podivila jsem se. Teprve jsme spolu byly pět minut. Betty se na mě dlouze zadívala a trhla hlavou směrem za mě. Ohlédla jsem se. Stál tam on. Asi tak deset metrů ode mě. A pozoroval nás. Teda, asi mě. Byla jsem z jeho pohledu nesvá. Ale pak se rozhlédl a šel směrem ke mě. Začla jsem se mírně klepat. Jako bych měla zlou předtuchu, ale o život mi zjevně nepůjde. Prostě jsem s ním nechtěla mluvit. Podívala jsem se na Betty.
,, Prosím, nenechávejte mě tady samotnou." Zkoukla jsem všechny prosebným pohledem. Ale očividně marně.
,, Promiň Kate, ale když se Miles takhle tváří, je lepší se mu vyhnout obloukem..." Nedořekla ani větu a už se vzdalovaly. Paráda.
,, Nevadí ti, když si někam půjdeme promluvit? O samotě? " Podívala jsem se na něj. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst. Jako by ty jeho oči byly prázdné. Nic v nich nebylo. Ani vztek, ani smích, ani touha. Nic. Oklepala jsem se.
,, Ne. Chci zůstat tady, abys po mě nevystřelil zase nějakou lítající kouli a já ti nemusela lízt do tý tvý hnusný hlavy!" Panebože, vážně jsem řela hnusný? Podívala jsem se na Milese. V jeho očích se značilo úplně stejné překvapení jako v nejspíš v mých. Podíval se na mě, ale hned pohlédl pryč.
,, Tak dobře. Ale nebudeme tady úplně na očích. Prostě něco mezi tím. Kompromis. Dobře?" Podíval se na mě. Jeho oči byly smutné, ale smutek to nebyl. Něco jiného, ale nedokázala jsem to poznat. Zapřemýšlela jsem. Pokud má tohle v očích asi mi neublíží. Ale pak mi došlo jaký je dobrý herec.
,, Fajn. Kompromis." Rozhlédl se kolem a kývl k lavičce. Přikývla jsem. Pomalu jsme se k ní plížila a já na sobě cítila celou dobu jeho pohled, ten pronikavý, hřejivý, ale drsný pohled. Posadila jsem se, ale už byl vedle mě. Začala jsem se nadechovat, abych ho odkopla, ale stihl mě předběhnout.
,, Kate, poslouchej mě. Potřebuju abys mě vyslechla."
,, Kate mi smějí říkat jen přátelé." Zavrčela jsem.
,, A jak ti teda mám říkat? " Podivil se a zvedl jedno své obočí.
,, Třeba Katherine. Aspoň budu vědět kdo mě oslovuje." Teď mu obočí vylétlo až k vlasům.
,, Já ti vadím?" Povzdechla jsem si nad jeho poznámkou. Byla jsem tak rozhořčená a tak jsem to ze sebe vychrlila všechno naráz - páté přes deváté.
,, Ano Sherlocku. Vadíš mi. A nejen to. Snažil jses mě zabít, a to ti reputaci taky moc nepřidá. Říkáš jak mě tady miluješ, ale chceš mě zabít. Prober se, a řekni mi jedinej důvod, proč bych tě neměla nenávidět? " Změřila jsem si ho pohledem a řekla si, že neuhnu. Ani o milimetr. A když jsem se začala pomalu topit v těh jeho očích, konečně promluvil a uhl pohledem.
,, Hele, Kate, teda vlastně Katherine.." Nestlihl doříct větu, protože jsem mu skočila do řeči.
,, Víš co? Lepší bude, když mě budeš oslovovat...třeba Mockingjayová." Zvedl obočí.
,, Hunger Games? Vážně?" Začervenal jsem se. Pak mě něco napadlo.
,, Dobře, tak Katniss. Tak mi budeš říkat jenom ty. Ano? " Teď mu to obočí vylétlo zase až k vlasům a usmál se. Hřejivě a mile, zase jako dřív, jako by se nic nestalo, jako bychom byli obyčejní lidé. Ale za chvilku byl ten krásný úsměv pryč a vystřídal ho frajerský úšlebek.
,, Dobře, Katniss. Takže. Můžu konečně doříct, to, co jsem začal?" Kývla jsem. Ať už to mám z krku a nemusím na něj pořád tak tupě koukat.
,, Dobře. Právo, abys mě nenáviděla, určitě máš. A já ti ho neberu. Jen jsem tě chtěl varovat, že pokud tě nezabiju já, tak mi věř, že to udělá někdo jiný, a příjemný to nebude." Koukl na mě. V jeho očích se značily obavy.
,, Hele, já se o sebe dokážu postarat. Ale děkuju, že ses uráčil." Už jsem se chystala k odchodu, ale chytl mě za zápěstí.
,, Hele, Katniss, ty to nechápeš. Není to tak jednoduchý..."
,, Tobě tak budu věřit. Řekni mi jedinej důvod, proč bych měla!" Řekla jsem trochu zvýšeným hlasem. Pak jsem se mu vytrhla a odešla. Celou cestu jsem na sobě cítila jeho pohled.


Tak, máme tu další kapitolku! Jak se o všechno vyvine? Kdo je ten spávný? Myslí to Miles dobře? Uvidíme příště!

PS: Chystám další knihu , tak doufám, že si odnese podobnou oblibu, jako tato...


1. díl ságy Katherine- 7 KAPITOLA

15. března 2015 v 17:15 | Kejt |  Katherine-1. kniha

7. Kapitola

Opět jsem ležela na posteli. Tentokrát jsem ale neplakala, ale přemýšlela. Hodně. Kdo z mýho rodu mohl být čaroděj? Jsem totiž na půl vědma a na půl čaroděj, to už něco říká. Ale i tak je to hodně divný. Hodně.
Sotva jsem večeřela, a už jsem šla spát, doufala jsem, že se mi naskytne příležitost mluvit s babičkou. První zádrhel byl ale, že mýho jinýho chování si všimla mamka a já jí musela hodinu vysvětlovat, že se nic neděje a že si nemusí dělat starosti. Musela jsem jí to i svatosvatě slíbit..
Nakonec se to ale povedlo a já se chystala spát. Po hodině bezúspěšného usilování o spánek jsem konečně usnula a objevila se zase v tom prostoru Někde, jak jsem si to pojmenovala. Teď jsem ale věděla, proč sem jdu a co je mým cílem. Okamžitě jsem zvolala:
,,Babi? Babi! " , za chvilku se mi babička ozvala.
,, Copak Katherine?"
,, Babi, měla jsi pravdu. Ten kluk- Miles- je čaroděj a ta jeho holka je démon. Ale co je ještě divnější, já mu uměla číst v mysli ale zároveň jsem vykouzlila, nevím zda je to to správné slovo, vodní štít, když jsem měla vidinu, jak na mě střílí ohnivou kouli, prostě jen tak! " A dál jsem chrlila páté přes deváté, dokud mě babička nezastavila.
,, Katherine, Katherine, zpomal drahoušku. Pomalu to probereme, ano? Takže, jak jsi tohe všechno zjistila? "
,, No, měla jsem si s Milesem vyřídit ten včerejšek, ale zatáhl mě na dvůr, kam moc lidí nechodí a v tu dobu tam taky nikdo nebyl, ale nějak jsem to neřešila. "
,, Katherine, tobě včera po našem rozhovoru nedošlo, že máš být opatrná? " Babička nevěřícně kroutila hlavou.
,, Babi, já si to s ním chtěla vyříkat, ne nic jiného. Veřím mu. " Nebo spíš jsem věřila, pomyslela jsem si.
,, Koukám, že ses spletla." Zapomněla jsem, že mi umí číst myšlenky.
,, Ano, ale to není podstatné, babi. Za prvé: Měla jsem vidinu, co se vyplnila a zachránila mi život, sice si dala na čas, ale zachránila. Za druhé: Udělala jsem vodní štít, abych zničila oheň. Jen tak. Nikdo mě to neučil, ale já to prostě uměla. Za třetí: Četla jsem Milesovi myšlenky. Za čtvrté: Miles mě miluje. Za páté: Pokud ti to nedošlo, je čaroděj a ta jeho holka démon, a hrají to. Za šesté: Miluje mě. Za sedmé: Chtěl mě zabít, ale ne dobrovolně, někdo ho přinutil. " Po tomto dlouhém prologu jsem se musela pořádně vydýchat. Nejhorší bylo, že babička celou dobu mlčela. Pak konečně promluvila:
,, Katherine, budu to brát popořadě. " Podívala se na mě, do očí.
,, Měla jsi vidinu? Co se v ní dělo? Jak vypadala? " Dlouze jsem se nadechla a spustila:
,, Když jsem věšla na dvůr, jakoby jsem se zvedla ze země a byla jako v beztíži. Viděla jsem, jak na mě letí ohnivá koule, ale nic se mi nestalo. Zatřásla jsem hlavou, a vidina byla pryč, ale pár vteřin na to ta koule letěla a ted už doopravdy..." Babičky na mě chvíli koukala, přemýšlela a broukala si. Nakonec asi dospěla k nějakému závěru a řekla:
,, Hm, a chtěla jsi tu vidinu vidět? Dávala jsis nějakou otázku? "
,, No, chtěla jsem vědět, co mě čeká.."
,, To je ono! Pokud si kladeš otázky, vědmy mají tu výhodu, že prostřednictvím vidin si na ně mohou odpovědět. Někdy ale může být více možností, a to pak musí vybírat. Je to něco jako vidět do budoucnosti, ale jen na blízkou vzdálenost, protože čím dál, tak tím víc je možností a také jsou méně viditelné. "
,, Babi, a proč jsem uměla vykouzlit ten štít? "
,, No, abych pravdu řekla, tak skutečně nevím. "
,, Já si myslím, že někdo z předků mohl být čaroděj. "
,, Hm, to by asi šlo, protože čarodějnictví se ale dědí přes více generací, já jí nejsem, což ale nevylučuje, že jí nejsi ty."
,, Babi, myslíš, že bys mě mohla něco naučit? Potřebuju se ubránit, jak říkáš.. "
,, No, já tě toho moc naučit asi nedokážu, ale moje stará přítelkyně je čarodějnice. "
,, Neříkala jsi, že se národy navzájem nenávidí? "
,, Dítě, podívej se na tebe a Milese, opravdu si myslíš, že tomu tak musí být vždy? Počkej tady, jdu ji vzbudit.. " A zmizela. Jen tak. Začala jsem mít strach. Poprvé na mě místo Někde dolehlo. Nic tady nebylo, jen něco, něco jako třeba všude jen bílá, jestli mě chápete. Nebyla tady tma. Bylo tady světlo, ale nic jsem neviděla. Tady bych nechtěla žít. Ale asi tady žije každý po smrti. Fakt zábava. Za chvíli se objevila babička.
,, Katherine, tohle je Janet. Janet, tohle je má vnučky Katherine. "
,, Dobrý den. " Janet byla stařenka, to jo, ale působila důstojně a hrdě. To je tak vše jak jsem ji mohla v ten moment popsat.
,, Ahoj dítě. Slyšela jsem od tvé babičky a vím vše a chápu tě. Sice tě moc nemohu naučit, ale nějaké základy ti položit mohu. Tak je to dané. Čaroděj si musí své umění vyrobit, vynalézt sám. Proto jsme každý unikát. Každý jsme jiný. "
,, Dobře. Děkuji vám mnohokrát. Ale ted už se omlouvám, přijde mi, že jsem tu dlouho a za chvilku už budu muset do školy, ale večer se zase stavím a můžeme začít.." Janet se usmála. Babička taky. Já jim usměv oplatila. A pak jsem se vzbudila.

7. KAPITOLA SÁGY KATHERINE

Děkuji, že jste četli další díl Katherine. Omlouvám se že jsem tu dlouho nebyla ale měla jsem toho hodně doufám že vás tu dost zůstalo a třeba se přidají další. Jinak co říkáte na děj příběhu? Začíná se Vám líbit? Myslíte, že se vše Katherine naučí? Že ji Miles miluje? Pište do komentářů ! Čekám na ně! :)
 


Slavné osobnosti- Petr Lexa

3. ledna 2015 v 13:15 | Kejt |  TÉMA-Slavné osobnosti
Tak, hned po Edovi jsem vybrala z komentáře Petra Lexu. Doufám, že se Vám článek bude líbit a nezapomeňte psát do komentářů koho chcete příště!

Petr Lexa

Petr Lexa. Při tomto jméně se mi hlavně vybaví přezdívka Hoggy (dříve HoggyCZ) a prasátko. Hoggymu je dvacetři let, i když na to nevypadá. Na řadě je poté slza-skupina slza,kde hraje s Lukášem Bundilem. Jejich zatím jedinou písničkou je lhůta záruční, která má právě přes jeden milion a čtyřista tísíc shlédnutí a k tomu přes padesáttři tisíc lajků. Zajímavostí je, že píseň napsal Xindl X. Kluci stále makají na dalších hitech, a fanoušci jsou jim velkou oporou. V Dé pětce byli nedávno jako hosti a zároveň zde byli jednou první, a jinak čtyřikrát druzí. Byli i první na hitparádě Evropy 2 a óčko chartu. A jak na sebe narazili? Lukáš chtěl založit kapelu, ale potřeboval zpěváka, a tak hledal na netu. Našel Petrovy cover verze zahraničních písní a ty se mu líbily na tolik, že Petra kontaktoval. Petr je samozřejmě rád, protože hudbu má ve velké oblibě. Hodně lidí ho zná kvůli tomu, že byl jedním z finalistů hlasu československa. A protože tak rád zpívá, nabídku okamžitě přijmul. Jenom se musel přestěhovat do prahy, kde nyní tři měsíce bydlí.

Bohužel mi nějak blbne vkládání obrázků, takže zde bohužel žádné nebudou. Dám vám sem ale odkazy:

www.skupinaslza.cz

https://www.youtube.com/user/HoggyCZ

Doufám že se Vám článek líbil,a nezapomeňte psát,kdo dál!Mrkající


1. díl ságy Katherine- 6 KAPITOLA

30. prosince 2014 v 12:52 | Kejt |  Katherine-1. kniha

6. kapitola

Šla jsem ke škole. V hlavě se mi přehrávaly vzpomínky na sen. Byl to vůbec sen?Tak moc jsem přemýšlela, že jsem si ani nevšimla Leony. Srazily jsme se. Asi taky přemýšlela. Jak mě zabít?
,, Dávej pozor!" Zasyčela.
,, Taky ti přeju pěkný ráno,Leono." Řekla jsem s úšklebkem.
,, Tak co včera? Bavila ses dobře?" Zašklebila se. A safra. Miles jí to řekl. Snad ne všechno.
,, Jo. Úžasně." Uhnula jsem pohledem.
,, Já ti říkala drž se od něho dál." Zasyčela mi do ucha a pak odkráčela. V hlavě jsem měla zmatek. Musela jsem mluvit s Milesem. Aby se to vyjasnilo. Abych věděla pravdu,když už ji mám konečně před sebou. Vždycky jsem ji měla, ale neviděla jsem ji. Uměla jsem mírně předpovídat dobředu, do budoucnosti. Zakrývala jsem to ospalostí. Uměla jsem si hrát s vodou jako čarodějnice. Zakrývala jsem to ospalostí. Celkově se všemi živly jsem něco uměla. Musím mluvit s Milesem. A pokud mě někdo fakt chce vidět mrtvou, tak se musím naučit bránit. Ale ne hrubou silou, proti čarodějům by byla nejspíš k ničemu. Musím se naučit ovládat svoji sílu. Tu, kterou mám v genech a podědila jsem ji. A je jenom jediný člověk, který mi může pomoct. Moje babička. Teda, její duch.

Celý zbytek dne se neskutečně táhnul. Poznala jsem dva nové učitele- Paní Woodovou, přezdívanou "Ajfelovka". Měla blond vlasy stažené do culíku a měli jsme ji na výtvarnou výchovu. Vyšší byla o hlavu než já, a to se považuji za vysokou. Z té dámy šel respekt. Očividně to tak nepřipadalo jenom mně, ostatní žáci byli taky zticha. Dalším učitelem byl pan Bartenson, s přezdívkou "Ajfelovák". Byl ještě vyšší než "Ajfelovka" a prý, podle drbů, spolu ti dva chodí. Měl nás na dějepis a dost křičel. Jinak jsem měla učitele, co jsem znala. Miles se se mnou nebavil,ani nepromluvil. Jen se sem tam něčemu uchechtl,ale asi se to netýkalo mě. Sebrala jsem odvahu,a n malý lístek jsem napsala: "Po škole před jídelnou. Potřebuju si promluvit."A lístek jsem po lavici poslala Milesovi. Ten si ze začátku nevšímal, ale nakonec si ho vzal a přečetl. Vzal si propisku, a něco šmudlal na ten papír. Pak mi to poslal: " Jo. Přijdu. Taky si potřebuju promluvit." Kývla jsem. Myslela jsem, že se usměje,a že to bude mezi námi zase dobré, ale nic. Pořád měl neutrální obličej jako celý den. Uhnula jsem pohledem, ať to nevypadá, že na něj zírám. Začala jsem přemýšlet, co mu řeknu, protože kdyby byl normální člověk, tak nevím, jestli by mě nezačínal považovat na psychopata. A nad tímto tématem jsem přemýšlela po zbytek školníhi dne.

Sedla jsem si k obědu. Byl segedýnský guláš. Dala jsem se do jídla,když za mnou zase sedly Betty, Angela a Molly.
,, Ahoj." Řekla Betty a sedla si po mé pravici. Molly si sedla po levici a Angela si sedla naproti mě.
,, Ahoj. V jaké třídě vlastně jste? Nepotkávám vás."
,, Ou,my ti to neřekly? Jsme z třídy 8Bc,což je o patro níž, takže je malá pravděpodobnost, že by jsi nás potkala."
,, Aha."
,, Ty jsi včera byla s Milesem tady po škole, že? Jak to dopadlo?" Ptala se Molly.
,, Tak kvůli tomuhle jste přišly?" Ušklíbla jsem se. Betty se zamračila na Molly a začala:
,, Jo, kvůli tomu taky. Ale zároveň jsme tě chtěly vidět."
,, Aha. Tak to jo."
,, Jak to dopadlo? Nevypadáš moc šťastně." Betty si mě změřila pohledem.
,, Řekla jsem něco, co jsem neměla a Miles se mnou kvůli tomu nemluví."
,, Co jsi tak závažnýho řekla?"
,, Že se bojí Leony. Jenže on si to špatně vyložil a teď se mnou nemluví." Všechny tři si vyměnily pohledy.
,, Všechny si myslíme to samé,jenže nikdo ještě neměl tu šanci mu to říct." Řekla Angela.
,, Tak to je super, protože já si do s ním jdu po obědě vyříkat."
,, Tak to držíme pěsti, Katherine." Povzbudivě se na mě usmály. Vstala jsem.
,, Budu muset jít. Mám pocit, že to bude na dlouho."
,, Ahoj." Řekla Molly. Angela a Betty mi zamávaly. A já se připravovala na rozhovor, ve kterým asi půjde o hodně.

Vyšla jsem před jídelnu. Zašla jsem k místu, kde jsme se s Milesem pohádali, ale nikde jsem ho neviděla. Na zemi byl jen papírek. Zvedla jsem ho. Na dvoře. Na dvoře nikdo moc nechodí. Přestávalo se mi to líbit. Přemýšlela jsem, jestli ještě umím něco s těmi živly a jestli bych je uměla vyvolat a použít. Šla jsem směrem k dvoru a hodně jsem se ohlížela a kontrolovala situaci. Už jsem byla u dvora. Vzala jsem za kliku a otevřela.

Bylo tady příjemně teplo. Svítilo jsem slunce a jedině pod stromem byl stín. Zaostřila jsem oči a viděla jsem siluetu. Miles.
,, Milesi? Můžeš ven. To jsem já. Přišla jsem si promluvit,jak jsme se dohodli." Stín se pohnul a ven vyšel Miles.
,, Uf. Tohl už mi nedělej, lekáš mě." V tom najednou z Milesovy ruky vyšvihla ohnivá koule a leťela obrovskou rychlostí na mě. Zatřásla jsem hlavou a vidina pominula. Vidina. Okamžitě mi to došlo a začala jsem v duchu tvořit vodní štít aby ten oheň uhasil. přesně podle očekávání na sebe ohnivá koule nenechala dlouho čekat. Rychle jsem pozvedla štít,jenže nebyl moc silný. Kouli to uhasilo, ale mě to odhodilo.
,, Ale ale ale. Katherine už o sobě ví. Tak to to budu mít těžší." Babička měla pravdu. Je to čaroděj.
,, Pověz Katherine, co jsi za bytost? Upír nejsi, ani démon. Musíš být čarodějnice." Trhla jsem sebou. On neví o vědmách? vědmy ale neumí pracovat s živly. Musím být křížená.
,, Jsem čarodějnice a zároveň vědma."
,, Cože?! Jak to že jsem to nepoznal?"
,, Milesi, přišla jsem si vyjasnit něco jiného. Chci se ti omluvit za ten včerejšek."
,, Ne. Ne,ale já tvou omluvu nepřijmu. Naopak,já se omlouvám tobě a chci ti říct, že jsi měla pravdu." Jestli za tebou přijde a omluví se ti, měj se na pozoru! Zaznělo mi v hlavě babiččino varování.
,, A proč bych ti to měla věřit? Vždyť čarodějové se snaží vědmy vyzabíjet už dlouho."
,, Protože tě miluju."
,, Jasně. Dokaž to!" Zakřičela jsem na něj. Část si přála,aby tomu tak doopravdy bylo, a část abych se měla na pozoru. Podívala jsem se Milesovi do očí. Hledala jsem v nich odpověď. A našla jsem ji. Mluvil pravdu. Zalapala jsem po dechu. Jak to, že jsem tu odpověď našla? Byla jsem v jeho mysli? Zkusím to znovu. Našla jsem odpověď na svou otázku-Leona je démon. Nemiluje ji. Je to hrané. Přesně jak říkala babička. Začala jsem hledat odpověď na svou poslední otázku- chce mě zabít? Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat- ne, ale někdo mu to nařídil. Lekla jsem se,vystoupila z Milesovy mysli a utekla. Už zase.

Tak a je tady další kapitola! Je Katherine opravdu jen vědma,nebo něco víc? Miluje ji opravdu Miles? Dozvíš se příště!
Ps: jedu teď na Silvestr k babičce,takže se mějte pěkně a Šťastný nový rok 2015:)

KATHERINE 6. KAPITOLA


Slavné osobnosti- Ed Sheeran

28. prosince 2014 v 19:52 | Kejt |  TÉMA-Slavné osobnosti
Ano, právě jsem si sem rozhodla doplnit novou rubriku-slavné osobnosti. Pod každý článek si můžete napsat další osobnost,která se může objevit v dalším článku. Doufám, že nevadí,že jsem si sem něco takového přidala. První osobností je můj velmi velmi oblíbený zpěvák Ed Sheeran. Doufám, že tahle změna Vám nebude vadit a zůstanete zde a budete spolupracovat...

ED SHEERAN

Tento dvaceti tří- letý zrzavý mladík Edward Christopher Sheeran je aktivní na scéně popové hudby od roku 2005. Jeho styl hudby je mísený rap s klasickým zpěvem. Znát na naší scéně ho můžeme třeba z songů :Lego house, I see fire z Hobbita, The a team, nebo Sing, kde zpíva s Pharellem Williamsem. Mezi nově známou skladbu patří Thinking out loud z alba X. Ed moc nezpívá duety, ale jedním z povedených, hodně známých je song Everything has changed s Taylor Swift. Edovi fanoušci se nazývají Sheerio. Sheeran má potetovanou celou ruku. Vy svých písních si většinou sám hraje na kytaru.
Ed ve svém živlu

Ed ve svém živlu


Ed má potetovanou celou ruku...


Edovo album X...



...a +


Ed letos navštíví Čr 12.2 v Praze O2 aréně a lístky už jsou beznadějně vyprodány!

Koho chcete příště? Napište do komentářů !


Vzhled

28. prosince 2014 v 18:37 | Kejt |  Info

Ahoj lidi!Mrkající

Takže, kamarád si hrál trochu s vzhledem mé stránky a zde se právě díváte na její novou verzi. Dole máte anketu, tak prosím vyplňte...případné připomínky pište do komentářů, vždy se to dá vrátitUsmívající se


1. díl ságy Katherine- 5 KAPITOLA

27. prosince 2014 v 19:04 | Kejt |  Katherine-1. kniha

5. kapitola

Ležela jsem na posteli. Brečela jsem. Ani nevím proč. Vždyť jsem toho kluka znala ani ne den, a už mi stál za tolik slz. Proč? Proč? Proč? Pořád jsem si to opakovala v hlavě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Řekla jsem mu to upřímně a hned se naštval. Co jsem to udělala? Zničila jsem malý most mezi mnou a zatím v podstatě jediným člověkem co se se mnou tady na škole bavil. Co jsem udělala špatně? Pořád jsem si svoji situaci přehrávala v hlavě. Řekla jsem něco špatně? Co jsem měla říct? Lež? Zavrtěla jsem hlavou na nesouhlas. Co by řekli jiní na mém místě? Bude se se mnou ještě vůbec bavit? To byla ta nejděsivější otázka. Kdyby Miles vykecal po škole to, co jsem mu řekla, Leona by mě zaškrtila. A ostatní by se se mnou bavili o to míň. Posadila jsem se a zadívala se z okna. Venku bylo ještě světlo, ale taky to bylo tím, že byl posunut čas a to všechno. Z okna jsem viděla až na svoji školu. Zamračila jsem se. Už se mi tam nelíbí-nelíbilo ani předtím. Ale mezitím ránem a tímto večerem se mi tam trochu líbilo. Měla jsem pocit, že sem patřím a že to nebude tak hrozné. Ten pocit, ta naděje ale pohasla a už hned tak nevzplane. Zase jsem si lehla. Ani jsem nevěděla jak, ale za chvilku jsem spala jako dudek.

Otevřela jsem oči. Všude byla mlha. Vstala jsem, ale na ničem jsem neležela a ani jsem neviděla podlahu, nic. Ale nebála jsem se. To bylo nejdivnější.
,, Katherine? Katherine!" Někdo mě volal. Ale ne doopravdy, ale v mysli. Slyšela jsem myšlenky toho druhého.
,, Kdo jsi?"
,, Jsem Selina, tvá babička."
,, Kdo že jsi?" Zalapala jsem po dechu. Má babička byla mrtvá. Naposledy jsem ji viděla když mi bylo pět. Už si ji ani nepamatuji.
,, Jsem tvá babička,dítě."
,, Proč jsi tady? Kde jsem já?" Přehnal se mi mráz po zádech. Vždyt vůbec nevím, jestli jí můžu věřit.
,, Ne, to máš pravdu, nemůžeš mi věřit, ale budeš muset."
,, Ty my čteš myšlenky?"
,, Jako v knize, dítě."
,, Kde to jsem?" Zopakovala jsem svoji otázku.
,, Ve svojí mysli."
,, V mojí mysli?"
,, Ano."
,, A proč tady jsme?"
,, Protože si musím něco říct."
,, Co?"
,, Katherine, nejsi normální jako všichni ostatní lidé. Jsi vědma."
,, Hahaha. A jak ti mám věřit? Vždyť nic jako vědma neumím."
,, A co ta skládačka? Ta, co ji používáš, když na něco nemůžeš přijít?
,, To je nesmysl."
,, A pomáhá? "
,, Ano."
,, Tak vidíš. Tyhle schopnosti jsou už od pradávna lidem zapovězeny. Ale dříve jim byly dopřány. Ochudili se o ně sami."
,, Jak to? " Něco mi říkalo, že jí nemám věřit, ale taky část si jí přála naslouchat..
,, Porušili smlouvu. Kdysi dávno, byla uzavřena smlouva, že lidé budou mít propojeny schopnosti nás, vědem, ale taky i čarodějnic a čarodějů, upírů a démonů. Ta smlouva říkala, že schopnosti nesmí být použity ve vojenských účelech a pro ovlivnění politiky. Lidé ji porušili a my jsme si své schopnosti vzali zpět. Tedy částečně. Upírů zbylo málo, protože přišli o mrštnost, čarodějnice o moc a démoni o chytrost. My vědmy jsme byly postiženy nejméně. Vědmou se od nás stane naše každá druhá dcera. Takže tvoje maminka je normální ale ty jsi vědma jako já. "
,, Ale proč mi tohle všechno říkáš?"
,, Protože upíři, čarodějnice a démoni si myslí, že jejich moc jsme jim vzaly my, vědmy. Jenže to není pravda. Vědmy jenom nejmíň ze všech bytostí věřily lidem a taky jim nejmíň své síly. Proto o ní taky nejméně přišly. Takže hledají vědmy aby je zabili, mučili nebo cokoli, jenom aby dostali jejich moc zpět. Říkám ti to proto, že je dost možné, že už ve svém okolí máš nějakou bytost, která se k tobě bude chtít dostat."
Miles.
Zalapala jsem po dechu. Miles byl na mě od začátku až moc hodný. Co Leona? Je taky bytost?
,, Mé dítě, vidím, že někdo by se našel, na koho by padlo podezření. Miles,zajímavé jméno. Popiš mi ho."
,, Je celkem vysoký. Má opálenou kůži a blond vlasy. Modré oči."
,, Tak to vypadá na čaroděje nebo na démona. Upír být nemůže, je opálený jak popisuješ a navíc upíři mají ze zásady tmavé vlasy. A ta Leona? To je kdo?"
,, Leona? Hm, ta je celkem malá, zhruba jako já. Má dlouhé blond vlasy a hodně se vyžívá v make-upu."
,, To vypadá na démonku."
,, Je to jedovatá zmije."
,, Katherine, klid. Podle mě je démonka a Miles je čaroděj. Znají se ti dva?"
,, Ano. Vypadá to, že spolu chodí."
,, Nedej se ošálit, ten vztah je jenom hraný. Je to proto, že když přijdeš do nové školy, buď se upneš na holku nebo kluka. V tvém případě ses upla na Milese."
,, Tak to se uklidni babi. Já se dneska ještě stihla pohádat, takže se mnou nejspíš nebude mluvit."
,, Tak to ho podle toho poznáme. Jestli za tebou přijde a omluví se ti, měj se na pozoru! "
A s touhle větou jsem se vrátila zpět do postele a zrovna jsem vypínala svůj budík.

Tak tu máme další kapitolu! Katherine čeká zajímavé zjištění. Je Miles opravdu ten, za koho se vydává? Je pravda to, co řekla Katherine její babička? Co se stane ve škole? Čekej na další kapitolu!

KATHERINE 5 KAPITOLA




Kam dál